Pokud budete mít zájem o některý můj výrobek, můžete mi napsat na e-mail: dilnicka-josefina@email.cz

úterý 12. srpna 2014

... 2. PRÁZDNINOVÝ VÝLET ...

... jsme podnikli ještě v červenci, ale vzhledem k horkému počasí jsem spíš byla u bazénu než u PC a do úpravy fotek a přidání na blog se mi, popravdě, moc nechtělo. 

2. výlet byl návratem do mého dětství  .... do Olešnice v Orlických horách. 

Trocha historie (zdroj wikipedie):

  Olešnice v Orlických horách (německy Gießhübel)  je pohraniční obec v údolí Olešenky a je východištěm do severní části Orlických hor. Poprvé je připomínána ve starém břevnovském urbáři r. 1369. Vznikla na obchodní stezce do Polska, která přiváděla do Olešnice kupce, ale také vojska.  Olešnice zkusila hodně za husitských válek a nevyhnula se jí ani švédská vojska za třicetileté války, a pak opětovně trpěla za válek o Slezsko. Ztráta Slezska  omezila obchodní styky se Slezskem. Dřevěné výrobky z Olešnice se prodávaly na trzích ve Vratislavi zrovna tak jako v Praze, kde našlo odbyt i železo vyrobené v olešnickém hamru. Za napoleonských válek poznali v Olešnici prostřednictví Francouzských vojáků ideje francouzské revoluce, ale také i díky průchodům ruských vojsk i vědomí slovanské sounáležitosti. Při sčítání obyvatelstva r. 1833 měla Olešnice 104 domy a 603 obyvatel.  Vzhledem k málo úrodné půdě se obyvatelé živili především řemeslnou výrobou a v Olešnici pracovalo 304 řemeslníků.
Na městečko byla Olešnice povýšena roku 1607 císařem Rudolfem II. s udělením obecního znaku.
Kromě množství soch umístěných po celé obci jsou největšími pamětihodnostmi lovecký zámeček ze 17. stol., kostel sv. Maří Magdalény a Utzův mechanický betlém. 
             
 Olešnice  je pro mě láskou na celý život. Od mých tří let až do dvanácti jsme tam trávili každé léto i jarní prázdniny na báječné chalupě Jednoty Nový Bydžov.  Chalupa byla  vlastně původně hospoda, ale pro nás, děti, to byl absolutní ráj.  Většinou se tam přes léto scházela stejná parta rodin, vařilo se ve společné kuchyni,  společně se chodilo na borůvky na nedaleké hranice s Polskem a na houby. Společně se pak pekl borůvkový koláč a nebo nám maminky dělaly domácí smetánek s borůvkami. Když pršelo, tak jsme my děti  mohly v bývalém hospodském sále hrát pingpong a badminton nebo "mastit" karty a  vůbec nejlepší bylo jen tak, ve tmě sedět na chodbě a  krásně bát při vymýšlení si strašidelných historek.  Dobrodružstvím, která jsme zažívali tam, se nevyrovnala žádná dovolená u moře, které následovaly další roky.  Nikdy nezapomenu na  každopáteční opékání buřtů na palouku u chalupy, kterému předcházelo stažení suchých smrčku z lesíka na kopci  proti chalupě a vyrovnání krásné hranice. To měli vždycky na starost tatínkové s námi dětmi :-D.   Koupání v ledové vodě   bazénu, který patřil k chalupě ....   báječná letní dětská přátelství .... O tom všem bych mohla vyprávět hodiny a hodiny. 
Naposledy jsem se byla v Olešnici podívat před deseti lety a i když jsem už věděla, že mě tam nečeká nic hezkého, protože chalupa vyhořela, tak jsem  se při pohledu na torzo rozbrečela. 

Letos mi to nedalo a říkala, jsem si, že když nic jiného, tak snad bude alespoň opravená silnice na Čihalku a třeba i místo chalupy bude něco nového .... a nic .... jen torzo .... ale  silnice je nová ....
... Středových mlýn - kdysi  u této chalupy byl klapáč, který vždy oznamoval příjezd majitelů a bývala tam i hezká zahrádka ...  
... tady to ohořelé torzo bývala chalupa .... 
.... bazén, který patřil k chalupě a v pozadí rekreační středisko (dříve pionýrský tábor) Juráška ....
... tyhle houby jsem našli nad potůčkem před bývalou chalupou ...
Cestou do města jsem fotila chalupy, které si pamatuji z dětství. Jsou hezké, ale tenkrát mi připadaly hezčí a i jejich zahrádky byly takové správné babičkovské. Rostly na nich kopretiny, chrpy, floxy, náprstníky, slézy ... to už dnes taky u většiny z nich neplatí. 





... bývalá chata TESLY Pardubice ...  















... bývalá restaurace "Národní dům" .... tam jsme občas chodili na obědy ... 

... zdravotní středisko ...
... olešnické náměstí ...

Vím, že se sem určitě za čas opět vrátím, abych viděla, jak se Olešnice mění ... a doufám, že to bude jen k lepšímu. 
Miluju tenhle kout Orlických hor ♥♥

 Naše cesta pokračovala na Šerlišský mlýn, kam jsme jezdili, když jsme byli na chalupě ... I tam se hodně změnilo. Pamatuju si, že jako malí jsme rádi chodili po dřevěných špalcích, které stály v náhonu u mlýnského kola. Dnes už tam nejsou a ani náhon není v původním stavu.  Je to hezky upravené, což o to, ale pro děti už to to kouzlo nemá. 
  No a když už jsme byli po Šerlichem, tak jsme si chtěli udělat výšlap nahoru k Masarykově chatě.  Po pár metrech od auta začalo hřmít a obloha se zlověstně zatáhla a než jsem se vrátili na parkoviště, tak se spustil "pěkněj slejvák". Když už se to tedy takhle pokazilo, tak jsme alespoň vyjeli na parkoviště pod Masarykovou chatou s tím, že počkáme až přestane pršet a   dojdeme ten kousek  pěšky a trošku "pocouráme" kolem.  Asi po dvaceti minutách se opět zatáhlo a lilo znovu. Než jsme doběhli k autu, tak jsme byli skrz na skrz promočení.  Původně jsme si chtěli ještě projí Deštnou a podívat jestli ještě stojí chata STS Hradec Králové, kde jsme taky byli s rodiči o prázdninách a na to už nedošlo ..... snad někdy příště. 


A ještě jeden malý výletíček do Trutnova. Manžel jel na nějakou konferenci od tělovýchovy, počasí bylo tak akorát ... žádné velké vedro ... a tak jsme jely s ním. Lucka si domluvila setkání kamarádkou Luckou :-o)), která se odstěhovala ze Dvora a my s Leonkou jsem jen tak pocouraly po městě.  Přes léto tady probíhá, mimo jiné  TRUTNOVSKÉ HUDEBNÍ LÉTO, tak jsme si daly báječnou zmrzku a zaposlouchaly se do rockové kapely, která hrála dole pod náměstím u Uffa. 
... růžový lední medvěd Ondřeje Bílka ...
Mně se, přiznám, moc nelíbí ... když jsme přicházely k jeho zadku, tak mi přišel spíš jako kráva :-) ... a navíc mi takhle "nahatý" příjde trošku morbidní ...  
... Krakonošovo náměstí okupuje krásná žlutá chobotnice Viktora Paluše ....
.... a na Dolní promenádě je úžasný "klusající" kůň Michala Gabriela ...

A po "únavném" cestování troška sladkého. Asi před dvěma dny jsem na  facebooku potkala recept na domácí  Bounty, a protože hlavně děti a manžel mají stále chuť na "něco" sladkého, tak jsem se pustila do výroby a tady je receptík i pro vás:

Suroviny
350 g kokosové moučky
1 plechovka salka
200 g čokolády

 Kokos smícháme se salkem a vyformujeme tyčinky, které potom namáčíme do rozpuštěné čokolády. 
Je to dost sladké, ale jednou za čas to snad nevadí ♥

... rychle vyfotit, než zmizí  :-DD (už teď chybí 5 kousků) ...
  
 A na konec se musím ještě pochlubit mojí orchidejkou. Nekoupila jsem si ji, protože jsem nikdy nevěřila, že by se mi dařilo ji pěstovat. Ale někdy v březnu při procházce s mýma holkama  jsem ji uviděla   na kontejneru na blízkém sídlišti. Odkvetla, tak co s ní, že ... nejlepší bude ji vyhodit. Nejdřív se mi zdálo hloupé si ji vzít, ale když jsme se po hodině a půl procházení šly podívat jestli tam ještě je ... byla .... a tak jsem prostě neodolala. Venku tehdy byla docela zima a tak jsem ji litovala a to jsem vůbec netušila, jestli přežije .... a ona se mi takhle krásně odměnila. Jednak bílou barvou, která se mi hodí na okno s bílými dekoracemi a za druhé jí roste  ještě další stonek.  
 Opět Vám děkuji za Vaše milé komentáře a přeji krásné letní dny ♥♥♥




  

18 komentářů:

  1. Jitu, tvůj pláč na vyhořelou chalupou chápu, ale přesto máš ještě proti mně velké štěstí - zůstalo městečko i ostatní chalupy, i když už s trochu zmodernizovanými zahrádkami. Mně nejprve zcela zbořili nádherné rodné město a před časem mi zbourali i chatu, kterou jsme měli od mého narození. Navíc horská vesnička, ve které jsme chatu měli, se změnila ve snobácké lyžařské středisko, takže je to úplná hrůza. Jsem z těch změn smutná, ale ty se do Olešnice vracej v kratších intervalech, ať si oživuješ nádherné vzpomínky na dětství. Pa a hodně pohody.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Olešnice je opravdu moje srdeční záležitost a už jsem i přemýšlela o nějakém ubytování na příští rok, abychom měli na Orlické hory víc času.

      Vymazat
  2. Je to asi všude podobné. Velké podniky přestaly existovat nebo přestaly svá střediska financovat a ty chátrají a chátrají. U nás takto zchátral celý zámek s bohatou historií - odsud odjížděl Ferdinand do Sarajeva nechat se zastřelit. Spolana Neratovice - vlastník ztratila zájem, prodala zámeki s velkým parkem komusi a od té doby se v samém centru obce jen díváme na to, jak to všechno chátrá, vzácné řeviny v parku stejně jako celý zámek. Na druhou stranu jak na tvých fotkách, tak i u nás je vidět, že lidé mají přece jen více peněz a hledí si svých chalup. Vesnice už nejsou tolik otřískané, polorozpadlé.

    Měli jste pěkný výlet. Taky ráda navštěvuju místa, co znám z dětství.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlaďko, toho zámku u vás je mi moc líto a vlastně nejen jeho, ale i ostatních památek, které by si zasloužily víc pozornosti. A máš pravdu, že je vidět, že lidi mají víc peněz a svoje chalupy zvelebují. Ona i ta Olešnice není tak šedivá, jak si ji pamatuju z dětství. Hlavně náměstí bylo dřív ošklivé, šedivé, špinavé ....

      Vymazat
  3. Jitu, Olešnice, to je od nás kousek. Krásné fotky. A ten medvěd, fakt nic moc ...
    Krásné letní dny ... Věra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věruško, odkud jsi jestli to není tajemství?? Moc zdravím a přeji krásné dny. pa Jitka

      Vymazat
  4. Pěkně jsem se s tebou prošla, jako bych tam byla:-)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ajko, děkuji za milou návštěvu a přeji krásné dny.

      Vymazat
  5. Dekujem za nadherna reportas moc hezky fotky zdravim Karin

    OdpovědětVymazat
  6. Orlické hory jsou pro mě srdeční záležitost. Chata Vlasta v Deštném je taky v troskách. ... tam jsem byl na lyžáku..... hotel Praha je naopak krásně zrekonstruovaný. .... vnímám spíš změny k lepšímu. ... myslím že není tak zle :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, hotel Praha mě taky moc mile překvapil ... je nádherný. Určitě není tak zle, ale některé věci mi holt příjdou líto ....

      Vymazat
  7. Ahoj Jitko,
    z některých změn je člověk nadšený a nad některými by brečel...
    Ráda se jezdím toulat do míst mého dětství.
    A raději se snažím si to uchovat ve vzpomínkách, jaké to bylo...

    Přeji ještě hodně letních výletů!!! Jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Jaru, máš naprostou pravdu, některé změny jsou super - např. opravené náměstí, které bývalo špinavé a šedivé a bývalá chalupa k pláči. S tím, že už není, se musím smířit, víc mi vadí, že za těch x let nikdo neodklidil to ohavné torzo. Moc tě zdravím a přeji krásné dny.

      Vymazat
  8. Jituško, tvoje vzpomínky jsou moc krásné, jen ten návrat byl asi chvílemi smutný, viď. Taky mám místa, na které je lepší vzpomínat než se tam vracet. Ale nafotila si moc krásná místa!
    Děkuji za recept a přeji pohodový večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, návrat byl smutný, ale i tak jsem moc ráda, že jsem mohla dětem ukázat místa, která miluju a potěšilo mě, že i holkám se tam líbilo. Přeji krásné dny.

      Vymazat
  9. Ahoj Jituško, děkuji ti za milou i když místami smutnou procházku. Vidíš v tomto koutě naší země jsem nikdy nebyla a tak mám co dohánět.
    Hezký večer Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivuško, moc děkuji za návštěvu a Orlické hory ti určitě doporučuji, jsou krásné. Jedním kouzelným místem, které taky stojí za shlédnutí je Luisino údolí. Přeji krásnné dny.

      Vymazat