Pokud budete mít zájem o některý můj výrobek, můžete mi napsat na e-mail: dilnicka-josefina@email.cz

pondělí 25. srpna 2014

.... 5. PRÁZDNINOVÝ VÝLET ....

... je z minulého týdne (jsem ve skluzu :-D) a tentokrát jsme navštívili další kouzelné místo  .... zámek Doudleby nad Orlicí.  
Holky byly zrovna u babičky na prázdninách, ale domluvili jsme se, že si  je v neděli vezmeme a pojedeme na výlet. Určení místa zůstalo opět na mně :-o), a tak jsem si "vyrazila" na webtržište , abych zjistila co se kde v okolí děje zajímavého  a přitom jsem narazila na jarmark  na doudlebském zámku ...  a bylo rozhodnuto. Sem už jsem se chtěla podívat dávno, jednak z toho důvodu, že z Doudleb pocházel můj prastrýc a pak   hrady a zámky máme moc rádi.  

A  opět trocha historie:
(zdroj: http://www.zamek-doudleby.cz/)

Zámek dal v roce 1588 postavit Mikuláš Starší z Bubna. Původně sloužil jako letní sídlo, později byl využíván jako lovecký zámek. Bez zajímavosti není, že rod Bubnů stavbu vlastní (s výjimkou let 1948-1993) nepřetržitě. Nevelký, ale půvabný zámek je dílem italských renesančních umělců. Unikátní sgrafitová výzdoba, pokrývající všechna vnější i vnitřní průčelí, je vysoce ceněna.
Od roku 1948    patřil zámek státu  a dokonce mělo dojít k jeho demolici. Velkým štěstím bylo objevení sgrafitové výzdoby, která byla při přestavbě v letech 1670 - 1690 zakryta  vrstvou omítky a to zámek zachránilo. 
Současnou majitelkou zámku Doudleby nad Orlicí je přímá dědička rodu Bubna-Litic, paní Eleonora Dujková. 
Mimo to se také na zámku natáčel film Juraje Jakubiska "Bathory"


... fotit v zámku se sice nesmělo :-(, ale kamna fotili téměř všichni :-o), tak jsme se přidali taky :-D ... 
fotografie:  http://foto.mapy.cz/317232-zamek-Doudleby-nad-Orlici

... spřátelená dušička :-) ...
... atrakcí jarmarku byla tato dvě medvědí mláďáta .... dokonce jsem si ho i pohladila :-o) ....


... a pro děti babiččin dvoreček .... 




Fotek moc není a to hlavně z důvodu velkého množství lidí, kteří přišli na jarmark, ale jinak zámek Doudleby stojí rozhodně za návštěvu ♥♥ 
 Přeji, pokud možno, příjemný pracovní týden!!!!






sobota 23. srpna 2014

... 4. prázdninový výlet ....

.... jsme podnikli do Slatiňan a blízkých Ležáků. Původně jsme měli v plánu ještě zámek Kačina, ale to  už jsme nějak nestíhali .... tak až někdy příště. 
O zámku ve Slatiňanech jsme uvažovali už delší dobu, ale nedávno jsem buď zaslechla zmínku o něm v TV nebo jsem o něm četla na internetu ... to už teď nevím, ale vzhledem k tomu, že holky milují koně, tak bylo celkem jasno. 
Kromě klasických zámecký interierů se zde nachází  i hipologická expozice.

Něco z historie zámku:
První písemné informace o původní tvrzi pocházejí z konce 13. století, když ji v roce 1294 vlastnil František ze Slatiňan. Od té doby do poloviny 18. stol. se na tvrzi a od konce 16. stol. na zámku, vystřídalo více než 30 majitelů. Bylo až neuvěřitelné, v jak krátkých časových intervalech se vlastníci panství střídali a jaké je postihovaly osudy – od zchudnutí, přes konfiskace, po náhlá a příliš časná úmrtí.

V roce 1732 koupil zámek Josef František hrabě ze Schönfeldu a v roce 1746 se jeho dcera provdala za Jana Adama z Auerspergu, na jehož rodinu o několik let později přešlo vlastnictví majetku. Od té doby až do roku 1942 patřily Slatiňany tomuto šlechtickému rodu, původně pocházejícímu z Kraňska (či podle jiných pramenů ze Švábska). Na další tři roky, kdy slatiňanští Auerspergové vymřeli po meči, je vlastnil Dr. Josef František Trauttmansdorff. Jeho majetek byl v roce 1945 Benešovými dekrety vyvlastněn.
Uvolněné stáje byly využity v srpnu roku 1945 pro starokladrubské vraníky regenerované Prof. Františkem Bílkem a budova zámku byla od roku 1950 využita pro účely hipologické expozice. 

 Pochopitelně jsem šli oba okruhy a musím říct, že zámek nás uchvátil nejen krásnými reprezentativními prostory,  hipologickou expozicí, která byla velmi poučná, ale i nádherným anglickým parkem. Uvnitř jsem nefotila, protože jsem se chtěla soustředit na výklad, tak tady je možnost si prohlédnout fotogalerii.


... tenhle nádherný hřebec měl sice jiné zájmy .... okolo totiž převáděli klisnu :-D... ale nicméně mi takto krásně zapózoval ♥... 








Ležáky
Opět trocha historie: 
(zdroj NKP Ležáky)

Ležáky, nynější pietní území, leží na Chrudimsku, u obce Miřetice. Název Ležák patřil mlýnu, rovněž tamějšímu potoku, posléze i rybníku nad mlýnem. Ještě později se Ležáky staly názvem osady. Nejstarším objektem, samotou v ležáckém údolí, byl mlýn s pilou, poprvé zmíněný k roku 1714. První dva domky, Jiřího Boháče číslo 12 s polem a loukou a France Hraba číslo 11 s loučkou a polem, byly postavené ve stráni nad potokem v roce 1784. Písemný záznam o prvních dvou ležáckých domcích pochází z roku následujícího. Postupem času, zejména v devatenáctém století, přibývaly další domky, dřevěné i zděné, například čísla 23, 26, 27, 28 a 29. Počet tamějších stavení nikdy nepřesáhl osm, devátým byl mlýn číslo 26. Ve čtyřicátých letech devatenáctého století ho tehdejší majitel Ignác Vybíral přestavěl. Třebaže se v blízkosti mlýna nenacházely žádné statky, objekt prosperoval, a to i během obou světových válek.
ilustrační fotoTak malá osada jako Ležáky nemohla tvořit v žádné etapě dějinného vývoje správní či ekonomický celek. Život jejích obyvatel vždy závisel na spolupráci s okolními obcemi, například se Včelákovem či Miřeticemi, které s historií Ležáků bezprostředně souvisejí.
Ležáčtí muži chodili za obživou do blízkých lomů. První z nich byl otevřen v Dachově, nacházejícím se v těsném sousedství Ležáků – v roce 1942 proslul jako lom Hluboká – a to v devadesátých letech devatenáctého století. V okolí postupně přibývaly další lomy. Dobývala se tam prostá tvrdá žula, z níž kameníci zhotovovali vlastníma rukama dlažební kostky, obrubníky, náhrobky a jiné produkty. K takovým lokalitám například patřil i známý lom Černík. Všechna jmenovaná místa se stanou součástí ležácké tragédie. 
Ležácké ženy byly známé zručnými výšivkami, které odnášely k prodeji do Skutče nebo Chrasti. Možnost přivýdělku – ať mužů či žen – skýtaly pomocné práce u okolních sedláků, zejména v období žní.
Do tragédie tvořilo Ležáky devět budov, v nichž žilo 54 obyvatel. Katastrálně příslušely do dvou sousedních obcí. Mlýn do katastru osady Dachov, obec Miřetice, zbývajících osm domů do osady Habroveč, obec Louka. Podle tohoto katastrálního rozdělení se školy nacházely v Miřeticích a ve Včelákově, fary ve Včelákově a Vrbatově Kostelci. Všichni obyvatelé Ležáků pak měli k dispozici stanici dráhy ve Vrbatově Kostelci, tamtéž sídlila i četnická stanice a poštovní úřad.
ilustrační fotoPosledním ležáckým mlynářem byl Jindřich Švanda, narozený roku 1904, který se v srpnu 1937 oženil s Františkou Šťulíkovou, narozenou 1909, dcerou předchozího mlynáře Václava Šťulíka. Švandovi měli dvě dcery, Emilii (nar. v únoru 1939) a Bohumilu (nar. v dubnu 1940), a prožívali na Ležákách spokojený život. Díky Jindřichu Švandovi se mlýn dostal do pevných rukou.
V prvním patře ležáckého mlýna bydlel až do 21. června 1942 bratr Františky Švandové Josef Šťulík, který přišel na svět v tomto mlýně roku 1913 a který se v červnu 1939 oženil s Marií, za svobodna Pelikánovou, rodačkou ze Včelákova. Šťulíkovi měli dvě dcery, Jarmilu narozenou v listopadu 1939 a Marii narozenou v červenci 1941. Josef Šťulík získal praxi jako kameník a otevřel si vlastní kamenolom na pozemku patřícím k mlýnu.

24. června 1942 nacisté zavraždili  34 obyvatel Ležáků, 18 žen a 16 mužů. Sedm osob z Ležáků a dalších více než čtyřicet spolupracovníků parašutistů zastřelili 25. června a 2. července 1942. Všech 13 dětí odvezli ještě v noci z 24. na 25. června do Prahy, poté do internačního tábora v Lodži, případně do dětského domova v Puščikovku nedaleko Poznaně. Sestry Jarmilu a Marii Šťulíkovy uznali za vhodné k poněmčení a předali je pod cizími jmény do německých rodin. Po válce je přivezl do vlasti policejní inspektor Josef Ondráček. Jedenáct ležáckých dětí našlo smrt 25. července v plynovém voze v polském Chelmnu, spolu s nimi jedna dívka z Lidic, stejně jako již dříve 81 dětí z Lidic. Příbuzní parašutistů a jejich spolupracovníci v počtu 254 osob byli hromadně popraveni 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Vraždění českých vlastenců v souvislosti s heydrichiádou probíhalo v Mauthausenu ještě v lednu 1943. Další muži a ženy buď z blízkosti Ležáků, nebo z pardubického regionu, zatčení jako spolupracovníci paravýsadku Silver A, se ocitli v koncentračních táborech Osvětim, Buchenwald, Ravensbrück a jenom někteří z nich přežili.













Prošli jsme si celé údolíčko "od stavení ke stavení"  a přemýšleli jsme o tom, jak to tu vlastně vypadalo,  jak asi u potoka skotačily děti nebo kdo asi pumpoval vodu ze studny, která tu zbyla ....    Jak asi těm lidem bylo, když je odváděli z jejich domů, jak bylo matkám, když jim sebrali děti ....????? Proč????? Proč člověk člověku ubližuje a zabíjí ???? Ve jménu čeho????
Nicméně na základě tohoto výletu padlo přání našich dětí navštívit i některý z koncentračních táborů ..... 



čtvrtek 21. srpna 2014

... 3. PRÁZDNINOVÝ VÝLET ...

... nás zavedl do Nového Města nad Metují.  Byl jen krátký a iniciátorem jsem byla opět já. Miluju  Četnické humoresky a na  zámku probíhá právě výstava věnovaná tomuto krásnému seriálu. Musím přiznat, že jsem byla trošku zklamaná, protože jsem si naivně myslela, že toho bude k vidění víc, ale i tak to bylo fajn.  

Uvnitř jsem nefotila, a tak tady je jen několik fotek z města.
.... kdoví, proč mě tolik zaujala tato stará roubenka???? Nejspíš kvůli tomu, že je to krásný starý roubený dům a ještě ke všemu je v jeho přízemí tenhle skvělý obchůdek ♥ .... naprosto úžasné spojení, že ...


... socha akademického sochaře Olbrama Zoubka "Alegorie Metuje" ...
... Jurkovičův krytý dřevěný most v zámecké zahradě ....



... typické štíty domů na náměstí ... 


Přeji všem krásný den♥

úterý 12. srpna 2014

... 2. PRÁZDNINOVÝ VÝLET ...

... jsme podnikli ještě v červenci, ale vzhledem k horkému počasí jsem spíš byla u bazénu než u PC a do úpravy fotek a přidání na blog se mi, popravdě, moc nechtělo. 

2. výlet byl návratem do mého dětství  .... do Olešnice v Orlických horách. 

Trocha historie (zdroj wikipedie):

  Olešnice v Orlických horách (německy Gießhübel)  je pohraniční obec v údolí Olešenky a je východištěm do severní části Orlických hor. Poprvé je připomínána ve starém břevnovském urbáři r. 1369. Vznikla na obchodní stezce do Polska, která přiváděla do Olešnice kupce, ale také vojska.  Olešnice zkusila hodně za husitských válek a nevyhnula se jí ani švédská vojska za třicetileté války, a pak opětovně trpěla za válek o Slezsko. Ztráta Slezska  omezila obchodní styky se Slezskem. Dřevěné výrobky z Olešnice se prodávaly na trzích ve Vratislavi zrovna tak jako v Praze, kde našlo odbyt i železo vyrobené v olešnickém hamru. Za napoleonských válek poznali v Olešnici prostřednictví Francouzských vojáků ideje francouzské revoluce, ale také i díky průchodům ruských vojsk i vědomí slovanské sounáležitosti. Při sčítání obyvatelstva r. 1833 měla Olešnice 104 domy a 603 obyvatel.  Vzhledem k málo úrodné půdě se obyvatelé živili především řemeslnou výrobou a v Olešnici pracovalo 304 řemeslníků.
Na městečko byla Olešnice povýšena roku 1607 císařem Rudolfem II. s udělením obecního znaku.
Kromě množství soch umístěných po celé obci jsou největšími pamětihodnostmi lovecký zámeček ze 17. stol., kostel sv. Maří Magdalény a Utzův mechanický betlém. 
             
 Olešnice  je pro mě láskou na celý život. Od mých tří let až do dvanácti jsme tam trávili každé léto i jarní prázdniny na báječné chalupě Jednoty Nový Bydžov.  Chalupa byla  vlastně původně hospoda, ale pro nás, děti, to byl absolutní ráj.  Většinou se tam přes léto scházela stejná parta rodin, vařilo se ve společné kuchyni,  společně se chodilo na borůvky na nedaleké hranice s Polskem a na houby. Společně se pak pekl borůvkový koláč a nebo nám maminky dělaly domácí smetánek s borůvkami. Když pršelo, tak jsme my děti  mohly v bývalém hospodském sále hrát pingpong a badminton nebo "mastit" karty a  vůbec nejlepší bylo jen tak, ve tmě sedět na chodbě a  krásně bát při vymýšlení si strašidelných historek.  Dobrodružstvím, která jsme zažívali tam, se nevyrovnala žádná dovolená u moře, které následovaly další roky.  Nikdy nezapomenu na  každopáteční opékání buřtů na palouku u chalupy, kterému předcházelo stažení suchých smrčku z lesíka na kopci  proti chalupě a vyrovnání krásné hranice. To měli vždycky na starost tatínkové s námi dětmi :-D.   Koupání v ledové vodě   bazénu, který patřil k chalupě ....   báječná letní dětská přátelství .... O tom všem bych mohla vyprávět hodiny a hodiny. 
Naposledy jsem se byla v Olešnici podívat před deseti lety a i když jsem už věděla, že mě tam nečeká nic hezkého, protože chalupa vyhořela, tak jsem  se při pohledu na torzo rozbrečela. 

Letos mi to nedalo a říkala, jsem si, že když nic jiného, tak snad bude alespoň opravená silnice na Čihalku a třeba i místo chalupy bude něco nového .... a nic .... jen torzo .... ale  silnice je nová ....
... Středových mlýn - kdysi  u této chalupy byl klapáč, který vždy oznamoval příjezd majitelů a bývala tam i hezká zahrádka ...  
... tady to ohořelé torzo bývala chalupa .... 
.... bazén, který patřil k chalupě a v pozadí rekreační středisko (dříve pionýrský tábor) Juráška ....
... tyhle houby jsem našli nad potůčkem před bývalou chalupou ...
Cestou do města jsem fotila chalupy, které si pamatuji z dětství. Jsou hezké, ale tenkrát mi připadaly hezčí a i jejich zahrádky byly takové správné babičkovské. Rostly na nich kopretiny, chrpy, floxy, náprstníky, slézy ... to už dnes taky u většiny z nich neplatí. 





... bývalá chata TESLY Pardubice ...  















... bývalá restaurace "Národní dům" .... tam jsme občas chodili na obědy ... 

... zdravotní středisko ...
... olešnické náměstí ...

Vím, že se sem určitě za čas opět vrátím, abych viděla, jak se Olešnice mění ... a doufám, že to bude jen k lepšímu. 
Miluju tenhle kout Orlických hor ♥♥

 Naše cesta pokračovala na Šerlišský mlýn, kam jsme jezdili, když jsme byli na chalupě ... I tam se hodně změnilo. Pamatuju si, že jako malí jsme rádi chodili po dřevěných špalcích, které stály v náhonu u mlýnského kola. Dnes už tam nejsou a ani náhon není v původním stavu.  Je to hezky upravené, což o to, ale pro děti už to to kouzlo nemá. 
  No a když už jsme byli po Šerlichem, tak jsme si chtěli udělat výšlap nahoru k Masarykově chatě.  Po pár metrech od auta začalo hřmít a obloha se zlověstně zatáhla a než jsem se vrátili na parkoviště, tak se spustil "pěkněj slejvák". Když už se to tedy takhle pokazilo, tak jsme alespoň vyjeli na parkoviště pod Masarykovou chatou s tím, že počkáme až přestane pršet a   dojdeme ten kousek  pěšky a trošku "pocouráme" kolem.  Asi po dvaceti minutách se opět zatáhlo a lilo znovu. Než jsme doběhli k autu, tak jsme byli skrz na skrz promočení.  Původně jsme si chtěli ještě projí Deštnou a podívat jestli ještě stojí chata STS Hradec Králové, kde jsme taky byli s rodiči o prázdninách a na to už nedošlo ..... snad někdy příště. 


A ještě jeden malý výletíček do Trutnova. Manžel jel na nějakou konferenci od tělovýchovy, počasí bylo tak akorát ... žádné velké vedro ... a tak jsme jely s ním. Lucka si domluvila setkání kamarádkou Luckou :-o)), která se odstěhovala ze Dvora a my s Leonkou jsem jen tak pocouraly po městě.  Přes léto tady probíhá, mimo jiné  TRUTNOVSKÉ HUDEBNÍ LÉTO, tak jsme si daly báječnou zmrzku a zaposlouchaly se do rockové kapely, která hrála dole pod náměstím u Uffa. 
... růžový lední medvěd Ondřeje Bílka ...
Mně se, přiznám, moc nelíbí ... když jsme přicházely k jeho zadku, tak mi přišel spíš jako kráva :-) ... a navíc mi takhle "nahatý" příjde trošku morbidní ...  
... Krakonošovo náměstí okupuje krásná žlutá chobotnice Viktora Paluše ....
.... a na Dolní promenádě je úžasný "klusající" kůň Michala Gabriela ...

A po "únavném" cestování troška sladkého. Asi před dvěma dny jsem na  facebooku potkala recept na domácí  Bounty, a protože hlavně děti a manžel mají stále chuť na "něco" sladkého, tak jsem se pustila do výroby a tady je receptík i pro vás:

Suroviny
350 g kokosové moučky
1 plechovka salka
200 g čokolády

 Kokos smícháme se salkem a vyformujeme tyčinky, které potom namáčíme do rozpuštěné čokolády. 
Je to dost sladké, ale jednou za čas to snad nevadí ♥

... rychle vyfotit, než zmizí  :-DD (už teď chybí 5 kousků) ...
  
 A na konec se musím ještě pochlubit mojí orchidejkou. Nekoupila jsem si ji, protože jsem nikdy nevěřila, že by se mi dařilo ji pěstovat. Ale někdy v březnu při procházce s mýma holkama  jsem ji uviděla   na kontejneru na blízkém sídlišti. Odkvetla, tak co s ní, že ... nejlepší bude ji vyhodit. Nejdřív se mi zdálo hloupé si ji vzít, ale když jsme se po hodině a půl procházení šly podívat jestli tam ještě je ... byla .... a tak jsem prostě neodolala. Venku tehdy byla docela zima a tak jsem ji litovala a to jsem vůbec netušila, jestli přežije .... a ona se mi takhle krásně odměnila. Jednak bílou barvou, která se mi hodí na okno s bílými dekoracemi a za druhé jí roste  ještě další stonek.  
 Opět Vám děkuji za Vaše milé komentáře a přeji krásné letní dny ♥♥♥